(Francie) – Thionville
objekty: 3 festy
Jen několik kilometrů za silnými opevnění Maginotovy linie v sektoru Thionville se nacházejí německé festy – pevnostní objekty z počátku 20. století, které svou mohutností nijak nezaostávají za meziválečnými dělostřeleckými tvrzemi.
Opevnění kolem lotrinského města Diedenhofen (dnes Thionville) měla spolu s nejmohutnější německou pevností v Métách bránit důležitou část německého území, dobytou na Francii v roce 1870. Při případném německém útoku měly tyto pevnosti také chránit bok útočící německé armády při protiútoku francouzské armády. Na počátku 20. století byla kolem Thionville vybudována velmi moderní opevnění, složená ze tří festů – rozčleněných fortů specificky německé konstrukce. S výjimkou festu Obergetringen jde o konstrukčně nejmodernější festy, jejichž objekty jsou z větší části ukryty pod zemí a jež také disponují rozsáhlým podzemím. Jelikož se nacházejí jen několik kilometrů za hlavním obranným postavením Maginotovy linie (například fest Königsmachern je od vchodového objektu tvrze Metrich vzdálen necelé 2 kilometry), bylo s jejich využitím počítáno i před druhou světovou válkou.
V centru města můžete narazit na pozůstatky původního francouzského bastionového opevnění, především na velkou strážnici se střílnami u jedná z hlavních ulic. Vlevo od ní se nachází částečně zachovalý bastion s kasematami a vpravo opevněný most.

Nejdál od centra města se nachází nejmodernější fest Königsmachern (1908 – 1914, francouzsky Koenigsmacker). Fest leží v lesíku uprostřed polí a přístupová cesta k němu odbočuje ze silnice D56 z obce Basse-Ham do Valmestroffu asi 7 km od centra Thionville. Cestu hned na začátku přehrazuje mohutná závora, u níž lze zaparkovat. Po přibližně 300 metrech dojdete k příkopu fortu a vpravo uvidíte mohutnou kontreskarpu se střílnami. Po okraji příkopu lze dojít na stropnici oboustranné kaponiéry, posetou sloupky protipěchotní překážky, mezi nimiž se nachází pozorovací zvon a pancéřové roury výsuvných světlometů. Pokud budete po cestě pokračovat, dojdete přímo před vstup do kasáren opěrného bodu Západ. Poternou, vedoucí doprava, lze dojít k centrální strojovně tvrze, umístěné v mohutném povrchovém objektu. Dieselové motory jsou bohužel demontované, částečně se však dochovala rozvodná deska a také zařízení pekárny s obrovskou pecí na chleba. Ze strojovny se dá sejít do jedné z hlavních podzemních chodeb. Klesající chodbou lze pohodlně dojít ke kasárnám opěrného bodu Východ a k postavením opěrného bodu Jih, který je rozčleněn na několik menších objektů. Lze odtud dojít také do obrovské oboustranné kaponiéry. Pokud se z kaponiéry vydáte kontreskarpovou galerií doprava, dojdete asi po 100 metrech k východu u přístupové cesty. Zajímavější je však galerie, vedoucí na opačnou stranu. Jelikož je v jednom místě zasypaná výbuchem, budete se jí muset vrátit, ale zážitek z kilometrové procházky vnitřkem několik metrů silné betonové zdi za to stojí. Přímo ze strojovny lze dojít také do objektu pancéřové baterie pro 4 věže s dlouhými kanóny ráže 105 mm. Vnitřní zařízení věží je bohužel demontované, vrchlíky však naštěstí zůstaly na místě. Do objektů, které byly přístupné podzemím z kasáren opěrného bodu Sever, se bohužel nedostanete, neboť v kasárnách je propadlá podlaha. Můžete to zkusit po povrchu, ale to je kvůli hustému porostu dosti obtížné.

Nejmenší fest Illingen (1905 – 1911, francouzsky Illange) dělí od nejbližšího festu sousední pevnosti Méty pouhých 20 kilometrů. Leží přímo u silnice D1 do Mét, vedoucí v těchto místech souběžně s dálnicí A31. Asi 1 kilometr jižně od křižovatky s dálnicí je vpravo vidět přístupová cesta k festu, přehrazená závorou. Někde v těchto místech je nutné zaparkovat auto a vyrazit do lesa. V opěrné zdi přístupové cesty jistě nepřehlédnete ohromné nasávací otvory ventilace, spojené podzemní chodbou s kasárenským objektem opěrného bodu Sever. Podzemím, které je kvůli absenci kaponiér skromnější, než u předchozího festu, lze dojít do většiny objektů a díky poněkud menší hustotě porostu lze objekty poněkud lépe obejít i zvenku. Pancéřová baterie, opět pro 4 věže s dlouhými kanóny ráže 105 mm, má stejně jako u předchozího festu vyrabovaný interiér.

Největší a také nejstarší fest Obergetringen (1899 – 1910, francouzsky Guentrange) se jako jediný nenachází na rovině, nýbrž na velmi strmé kótě 318, tyčící se severozápadně od centra města. K festu vede asfaltová silnice, ale vjezd přímo k objektům není povolen. Auto je tedy nutné zanechat na označeném parkovišti u cesty. Před festem nejprve minete velký blokhaus, určený k obraně přístupové cesty a poté dojdete ke gigantické čtyřpatrové budově kasáren, kde začíná trasa prohlídek. Odtud po pohodlné cestě dojdete k objektu levé baterie pro 4 věže s krátkými kanóny ráže 105 mm a k další kasárenské budově. Od ní můžete po svahu, opatřeném složitou soustavou kameninových drenážních koryt, sejít ke kaponiérám vnější obranné linie. Velmi moderní a mohutné kaponiéry, jichž je celkem šest, byly dobudovány po roce 1910 a více než obdobná zařízení z jiných opevnění připomínají meziválečné pěchotní sruby. Jsou vybaveny pancéřovými zvony, výsuvnými světlomety a kulometnými střílnami. Kaponiéry lze obejít podél příkopu, která nemá nijak příkré stěny a do jedné z nich lze i vstoupit, neboť chodba, spojující ji s kasárnami, je zatopená. Ve svahu nad kaponiérami si můžete prohlédnout také objekty vnitřní obranné linie s rozsáhlými pěchotními postaveními, vybudovanými z betonu. Konstrukčně zajímavá je i pravá baterie, jejíž věže nejsou umístěny v linii, ale do tvaru L. Další zajímavosti najdete u pravých kasáren. Před jejich týlovou stěnou se nachází samostatný objekt s pozorovacím zvonem, od něhož je výhled na město a na stropnici kasárenské budovy se nachází méně obvyklý pancéřový zvon P.B.St. 96 (Leicht), normálně používaný v sestavě baterií s krytými lafetami. Vpravo od kasáren leží u cesty také malý kulometný objekt, což je prvek v německých festech neobvyklý. Muzeum ve festu rozhodně stojí za návštěvu, neboť kromě zachovalých interiérů, včetně strojovny či pekárny, nabízí také řadu exponátů a fotografií, spojených s německým opevněním z doby před 1. světovou válkou a také diorámata se zbraněmi a uniformami vojáků z druhé světové války. Prohlídky festu se konají od května do září v 1. a 3. neděli v měsíci v 15 hodin (celkem tedy pouhých 10 prohlídek ročně).

Festy Königsmachern a Illingen jsou zcela opuštěné a vzdálené od obydlených míst, takže jejich návštěva je v tomto směru bezproblémová. Především první z nich je však natolik zarostlý, že pohyb a orientace na jeho povrchu jsou krajně obtížné a za deštivého počasí se mění v horor. Také fotografování objektů je ve vegetačním období velmi problematické. V podzemí je třeba vyvarovat se jakéhokoli vstupu na dřevěné podlahy, které jsou zcela zpuchřelé. Zatímco v chodbách se pod nimi nachází pouze nehluboký kanál, v kasárnách jsou pod nimi často několik metrů vysoké prostory nebo dokonce hluboké jímky s vodou. Tyto podlahy bohužel znemožňují pohyb po některých částech festů. Na povrchu obou festů je pak třeba dát velký pozor na úzké a hluboké šachty odvodňovacího systému, nacházející se obvykle uprostřed cest (o čemž se nepříjemným způsobem přesvědčil sám autor). Při cestě po hraně kontreskarpy příkopu na Königsmachernu také mějte na paměti, že příkop pod ní je hustě osázen ocelovými špicemi, takže pád by měl tragické následky. Povrch muzeálního festu Obergetrigen je naproti tomu volně přístupný a poměrně schůdný. Pro čtenáře, kteří dosud žádný fest nenavštívili, je třeba zdůraznit fakt, který z plánků či fotografií nemusí být zcela zřejmý – jsou to skutečně obrovské stavby. Jejich několikapatrové kasárenské budovy, postavené z betonu a železobetonu, jsou vesměs přes 70 metrů dlouhé, kaponiéry dosahují téměř stejné délky a například podzemní komunikace festu Königsmachern včetně kontreskarpové galerie měří přes 2,5 kilometru, takže jen v nich strávíte více než hodinu.
stav: červenec 2001
Mapa: Nancy/Metz Luxembourg (č. 11), IGN Paris, 1 : 100 000
Literatura: Les fortifications de Metz et Thionville, Christian Dropsy, Brusel 1995; Pevnost Diedenhofen, Vladimír Kupka, In: ATM č. 7, 1994




