(Francie) – Maginotova linie – SF Alpes Maritimes – Menton
objekty: 4 dělostřelecké tvrze, pěchotní tvrz, pozorovatelna
Nejjižnější úsek Maginotovy linie, který se opíral o pobřeží Středozemního moře, byl velmi silně opevněn. V roce 1940 tato opevnění úspěšně prošla zkouškou ohněm, když bez větších problémů odrazila silné italské útoky.

U pobřeží Středozemního moře ležel jeden z nejdůležitějších úseků obrany v celých Alpách. Pouze v tomto prostotu se útočník nemusel potýkat s problematickými horskými komunikacemi, avšak ani zde se nenabízel nijak snadný terén pro rozvinutí širšího útoku, neboť hřebeny Přímořských Alp se táhnou téměř k moři. Na úseku 5 kilometrů v blízkosti pobřeží se nacházely hned čtyři dělostřelecké tvrze (Cap Martin, Roquebrune, Mont Agel a Saint Agnes) a teprve pak následovala v hůře průchodném terénu čtyřkilometrová mezera k tvrzí Castillon, chránící důležitý průsmyk na cestě do oblasti Sospelu. Všechna popisovaná opevnění jsou součástí podsektoru Corniches, jehož velitelství se nacházelo v obci La Turbie nad Monakem. Právě podsektor Corniches se stal dějištěm největšího útoku italských ozbrojených sil proti Francii. Tato ofenzíva začala 20.6.1940, kdy již byl osud Francie zpečetěn, avšak skončila naprostým neúspěchem. Jeho příčinou byl především krátký čas na přípravu útoku, velmi silná francouzská obrana, opřená o stálá opevnění a zřejmě i nevalná kvalita italských jednotek. Útok sice v některých místech prošel linií předsunutých postavení, ta se však díky podpoře tvrzového i posilového dělostřelectva dokázala udržet (Italové si nedokázali poradit dokonce ani s miniaturním postavením Pont Saint Louis, bráněným devíti muži, které se při útoku ocitlo v jejich týlu). Pouze na pobřeží, kde mohli skrytě postupovat zastavěnými oblastmi, se Italové dostali až k tvrzi Cap Martin a postřelovali ji přímou palbou, ale tuto aktivitu nelze hodnotit jako opravdu vážné ohrožení tvrze. Všechny ostatní aktivity, včetně pokusu o nasazení obrněného vlaku, rozdrtilo silné a přesné francouzské dělostřelectvo.

Velká tvrz CASTILLON se nachází ve strategicky důležitém stejnojmenném průsmyku, kterým prochází jediná silnice z oblasti Sospelu do Mentonu. V současné době však trasa hlavní silnice pevnost míjí, neboť podchází průsmyk tunelem, který v jedno směru využívá tunelu bývalé úzkokolejné železnice (její pozůstatky jsou k vidění i na jih od průsmyku). Už ze Sospelu je tedy nutné jet po vedlejší silnici D2556, neboť nová silnice s označením D2556A s ní není propojena. Z Mentonu existuje pouze jedna trasa, je však nutné asi půl kilometru před tunelem odbočit vpravo. Vchodový objekt tvrze leží u silnice D54, odbočující v průsmyku a zvenčí ho tvoří pouze betonová opěrná stěna s vjezdem, chráněná „kaponiérou“. Padací vrata jsou zavřená a v době naší návštěvy bylo jedinou možností, jak se dostat dovnitř, sešplhat škvírou pod levou část vrat a na druhé straně se opět protáhnout nahoru. Výborně zachovaný interiér s kanóny vz. 29 za tu námahu rozhodně stál. Povrchové objekty jsou dobře přístupné a nacházejí se na velmi malé ploše. Za povšimnutí stojí především složitě tvarovaný dělostřelecký srub B3 a také zvon GFM objektu B6, který musel být dodatečně osazen přibližně o 70 cm nad plánovanou úroveň, aby zajistil kruhovou obranu tvrze po vynechání některých objektů a ještě musela být složitě upravována stropní deska v jeho okolí.

Známá dělostřelecká tvrz SAINTE AGNES se nachází přímo ve stejnojmenné obci, nalepené do prudkého svahu pod vysokou skalní stěnou, a je od ní přímý výhled na pobřeží Středozemního moře (údajně se jedná o nejvýše položenou přímořskou obec v Evropě). Ke tvrzi vede z Mentonu dobře značená silnice, je však nutné zaparkovat pod vesnicí, jejíž křivolaké uličky dnes slouží především turistickému ruchu. Tvrz je zpřístupněna jako muzeum, aktuální otvírací doba se však na Internetu nedá najít. Vchodový objekt tvrze je podobného typu jako u tvrze Castillon a hned vedle něj stojí monumentální čtyřpodlažní srub B2, proslulý svou mimořádně silnou výzbrojí, napojený na podzemí rovnou chodbou. Objekt je bohužel poněkud zohyzděn nevzhledným a předimenzovaným plotem před střílnami. Pod srubem, těsně pod vyhlídkovou terasou, je vidět jeden ze dvou malých kulometných objektů, které byly postaveny dodatečně, aby vykryly mrtvá místa v obraně tvrze. Po pěšině na opačnou stranu lze dojít i ke druhému dělostřeleckému srubu, který je také velmi pěkný. Kudy se lze dostat k čelnímu objektu, který je situován na opačné straně skalního masivu a plnil funkci pozorovatelny, však nevím. Je otázkou, zda je to vůbec možné, protože jeho fotografie nejsou nikde k nalezení. Pokud jde o jeho zvon, bývá uváděn jako zvon pozorovací nebo jako zvon GFM. Také druhý samostatný kulometný objekt, situovaný za srubem B3, bude zřejmě obtížně přístupný.

(Silnice, vedoucí z Mentonu, pokračuje dál do hor a stoupá až do sedla, kde se nachází pěchotní tvrz Col des Banquettes. Tvrz se skládá z vchodu a velkého pěchotního srubu se dvěma zbraněmi JM a zvonem GFM, který je podle fotografií mimořádně hezký, zatímco třetí objekt nebyl postaven. Interiér tvrze je zřejmě přístupný. Poblíž hory Mont Ours se nachází stejnojmenný malý fort v podobě obdélníkové budovy s věžičkami v nárožích, který mimo jiné zajišťoval spojení optickou signalizací mezi forty Mont Agel a Barbonnet. Buď od zmíněné tvrze nebo od fortu lze dojít k samostatné pozorovatelně Pic du Garuche, která se skládá z malého vchodu a objektu s unikátním zvonem pro periskopické pozorování typu N°1, který je odlehčenou verzí zvonu VP, používaného pouze na severovýchodě. Silnice, spojující Saint Agnes se zmíněnými objekty by teoreticky mohla být průjezdná až do průsmyku Col de Braus, odkud vede kvalitní silnice do Sospelu, ale je otázkou, v jakém stavu jsou její jednotlivé části.)

Přímo na okraji silnice z Mentonu do Saint Agnes se nachází objekt B4 pěchotní tvrze Col des Gardes, kryjící silnici střílnami AC37/JM a JM, který je však dost zarostlý. U cesty, vedoucí kolem něj také leží další malý objekt se zvonem GFM. Zbývající dva objekty jsme nehledali, neboť byl problém zde zaparkovat.

Velká tvrz ROQUEBRUNE se nachází jen asi 1,5 kilometru od pobřeží, ale v husté zástavbě města není úplně jednoduché k ní trefit. Každopádně je nutné dostat se nad mysem Cap Martin na silnici D50, která obchází kopec, na němž je tvrz situována. Její přístupnost je poněkud problematická, neboť prostor před vchodovým objektem využívají místní technické služby a vstup na přístupovou komunikaci je tedy pochopitelně zakázán. Buďto to můžete risknou, nebo se raději vydat oklikou. V tom případě je nejlepší zaparkovat u ruin kasáren, asi 200 metrů před odbočkou ke vchodovému objektu. Od kasáren vede vyšlapaná pěšina prudce do kopce, přechází malou louku a noří se do hustých křovin. V nich lze po chvíli odbočit doprava podél plotu a asi po 200 metrech vyjít přímo nad malým ostrohem, na němž se nachází objekty tvrze. Oba dělostřelecké sruby jsou velmi fotogenické a od pěchotního srubu, umístěného mezi nimi, je velmi pěkný výhled na pobřeží. Levý dělostřelecký srub B3 je na dvoudělový objekt mimořádně dlouhý, neboť kromě kanónů se pod samostatnými krakorci skrývají ještě střílna FM a speciální pozorovací střílna.

(Prakticky odevšad je vidět vysoký kopec s plochým vrcholem v týlu linie, posetý anténními stožáry, na němž se nachází velká tvrz MONT AGEL. Tvrz je bohužel v držení francouzského letectva, které zde udržuje radarová a vysílací zařízení a pochopitelně tedy není přístupná. Její neobvyklá konstrukce přesto stojí za zmínku. Tvrz má dva objekty s věžemi T75/33 a kromě nich pouze dva malé objekty se zvony GFM, z nichž jeden je vybaven ještě střílnami pro ochranu vchodů a je tak jakousi svéráznou „kaponiérou“. Vchodové objekty jsou celkem tři (munice, pěší, lanovka) a mají podobu pouhých portálů ve skalní stěně. Pozorovatelna tvrze je samostatná a leží pouhých 300 metrů od tvrze, takže obvykle nebývá v přehledech pozorovatelen zmiňována. Tvoří ji jeden objekt s vyvýšeným zvonem GFM a níže situovaným zvonem VDP, takže silně připomíná československou pozorovatelnu K-S 12b „Utržený“. Tím se liší jak od všech pozorovatelen v Alpách, které mají vchod a pozorovací objekt spojené podzemím, tak od pozorovatelen na Severovýchodě, které mají vždy rovný strop. Plošina, kde je tvrz umístěna, byla silně opevněna již na konci 19. století, kdy zde byl vybudován fort Mont Agel (původně Catinat) a dalších 6 dělostřeleckých baterií.)

Na úzkém vrcholku mezi tvrzemi Mont Agel a Cap Martin se nachází další samostatná pozorovatelna Mont Gros. Pozemek, kde leží, patří k jednomu z mála míst v okolí, které není oplocené. Odbočka k pozorovatelně se nachází v místě, kde přístupové silnice ke tvrzi Mont Agel zatáčí doleva kolem golfového hřiště. Zde je nutné odbočit doprava, po několika stech metrech však následuje zákaz vjezdu a dá se zde zaparkovat u malého domku. Poté je třeba projít po asfaltové silnici mezi impozantními anténami rádia Monte Carlo a po turistické značce odbočit doprava na vrchol, kde je postavena startovací plošina pro paraglidisty. Vlevo od ní se nachází zvon VDP, vylepšený ohavnou anténou. Směrem do týla leží objekt komín a miniaturní vchod, skrytý pod skalním převisem. V době naší návštěvy byly pancéřové dveře zavřené, daly se však lehce vypáčit jedním z železných sloupků, které se povalují kolem. Podzemí pozorovatelny i interiér objektu se zvonem, přístupný po stupačkách, jsou perfektně zachovalé a od zvonu je skvělý výhled na pobřeží.

(Kdesi pod silnicí z Cap Martinu k tvrzi Roquebrune by se měla nacházet též tvrz Croupe de Reservoir, sestávající pouze z vchodu a miniaturního objektu se zvonem GFM. Zřejmě je přístupná, což se při pohledu na terén v tomto prostoru, zastavěný a oplocený do posledního centimetru, zdá těžko uvěřitelné. Odkud se k ní dá dostat, je však otázka.)

Velká tvrz CAP MARTIN leží přímo nad pobřežím tak, že postřelovala pláž a promenádu v Mentonu. Její objekty se kupodivu hledají snadno, neboť vchod leží přímo u silnice stoupající serpentinou z pobřeží, zaparkovat je však nutné o něco dál, Unikátní vchodový objekt, vyzbrojený minomety, je bohužel obklopen novým plotem, který by sice bylo hračkou překonat, ale přímo ve městě to není právě nejlepší nápad. Oba bojové objekty leží pod opěrnou zdí silnice, z níž je pěkný výhled na jejich stropní desky. Vpravo od objektů se zeď snižuje a začíná zde pěšina, vedoucí pohodlně přímo k objektům. Nejprve dojdete ke srubu B2 s čelními střílnami, který nese stopy bojů z roku 1940. Blízko něj leží také druhý z dělostřeleckých srubů, který byl silně poškozen destrukcí střeleckých místností při ústupu německých jednotek v roce 1944. Stěna s hlavními střílnami je úplně zničená a v sutinách téměř zmizely i střílny pro minomety. Přesto stojí interiér horního patra za prohlídku, už kvůli zajímavému zesílení pomocí obložení všech stěn traverzami a pozůstatkům ložišť pro kanóny 75/29. Jeden ze zvonů GFM byl výbuchem nadzdvižen a nyní trčí nad stropnicí.

(V předpolí hlavního obranného postavení se nachází pět předsunutých postavení, která jsme nenavštívili. Přibližně 1,5 kilometru východně od tvrze Castillon se v rozeklaném skalním útvaru nachází předsunuté postavení Pierre Pointue se dvěma vchody, dvěma kulometnými objekty a pozorovatelnou se zvonem St. Jacques. Směrem na jih pak leží předsunutá postavení Pena, Coletta a Collet du Pilon, o nichž zatím nic bližšího nevím. Přímo u staré silnice nad pobřežím se pak nachází neobvyklé postavení Pont Saint Louis s malým vchodem a jedním bojovým objektem, zabudovaným ve vysoké opěrné zdi a kryjícím silnici zbraněmi AC37/JM, JM a FM. Toto postavení je někdy řazeno mezi objekty typu „barrage rapide“ – rychlý zátaras).

(Kromě popsaných objektů se v okolí Nice nachází řada fortů a baterií z 80. let 19. století, které vesměs nebyly nijak výrazně modernizovány a nemají osazeny žádné pancéřové prvky a také četné podzemní úkryty a jiná infrastuktura. Většina ze starších objektů bránila Nice proti útoku z vnitrozemí. Některé z nich dosud využívá armáda a nejsou přístupné, stejně jako ty objekty, které jsou v soukromých rukou.)

Stav: 2005, 2000 (Castillon, Saint Agnes, Col des Gardes)

Literatura:
Alsace – La Ligne Maginot (ALMA)
La Ligne Maginot – (CIMA)
Caspar Vermeulen, Vincent Vermeulen: Atlas CORF (CD-ROM) 2004
Luc Malchair, Marco Frijns, Jean Puelinckx Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
Zdeněk Novák, Zuzana Pilecká: Pevnosti Maginotovy linie v boji I., SPČO
Zdeněk Novák: Tvrz Castillon, In: Fortsborník 3, SPČO, 1997