(Francie) – Alpský val – Briançon
objekty: pancéřová baterie, 2 pěchotní tvrze
Cesta na nejvýše položený pevnostní objekt v Evropě je zážitkem, který by si neměl nechat ujít žádný návštěvník opevnění v Alpách.
Pancéřová baterie Chaberton byla vybudována na začátku 20. století na vrcholu strmé dominantní hory Mont Chaberton v nadmořské výšce 3131 m. Výstavbě předcházelo 10 let trvající budování přístupové silnice, které dosáhla délky 15 kilometrů a převýšení téměř 1900 metrů. Na svou dobu byla baterie divem techniky, který v pevnostním stavitelství nebyl překonán. Obdržela také silnou výzbroj v podobě 8 věží Armstrong-Montagna s výkonnými kanóny ráže 149 mm, které mohly v době své instalace vážně ohrozit všechny zastaralé francouzské pevnostní objekty v oblasti. V první světové válce byly kanóny s ohledem na spojenectví s Francií přemístěny na frontu a svůj bojový křest si tak odbyly až v červnu 1940. Moderní objekty Maginotovy linie, především dělostřeleckou tvrz Janus, která leží jen 7 kilometrů od baterie však byly proti kanónům baterie dostatečně odolné. Francouzi se na souboj důkladně připravili a jejich dobře ukryté moždíře ráže 280 mm se ukázaly být velmi účinnou zbraní proti slabě pancéřovaným věžím baterie. Během několika hodin bylo šest z osmi věži vyřazeno a baterie tak nesehrála významnější úlohu. V 50. letech bohužel unikátní věže zlikvidovali obchodníci se šrotem, zachované stavby a podzemí baterie však i přes to patří k nejzajímavějším pevnostním objektům na světě. Kromě samotné baterie vybudovali Italové v meziválečném období v okolí baterie několik moderních tvrzí, které se dochovaly v dobré stavu, avšak některé z nich jsou velmi obtížně přístupné.
Cesta k baterii začíná z průsmyku Mont Genévre. Nejlepším výchozím místem je malé parkoviště na začátku cesty, k němuž je nutné odbočit těsně za bývalou celnicí. Pokud by bylo plné, museli byste nechat auto asi o půl kilometru dál u obelisku mezi chatami. Cesta nejprve mírně stoupá řídkým lesem a asi po 2,5 kilometrech ústí na planinu, kde začíná lyžařský vlek. Vpravo je vidět velmi prudký kamenitý svah, kterým stoupá úzká pěšina do průsmyku Chaberton. Výstup po pěšině je nejnamáhavější částí trasy s převýšením téměř 500 metrů a kromě pěkného výhledu nenabízí příliš mnoho rozptýlení.
Před vrcholem stoupání už vlevo uvidíte ve strmé skalní stěně střílny pěchotní tvrze č. 111 a v tuto chvíli zdá se neuvěřitelná, že za chvíli se už budete vnitřkem skalního masivu pohodlně procházet. V průsmyku se nabízí zajímavý výhled na původní přístupovou cestu k baterii, na baterii Chaberton i na obě pěchotní tvrze. K tvrzi snadno dojdete po pěšině kolem ruin kasáren, nepříjemné překvapení však čeká u vchodu, který je téměř pod strop zasypán sesutým štěrkem. Pokud se budete chtít podívat dovnitř, budete se muset několik metrů plazit, než se zával sníží. Interiér tvrze je ve velmi dobrém stavu a mimo jiné se zde dochovaly rozvody vzduchotechniky s typickými připojovacími ventily pro obsluhy zbraní.
Druhá z tvrzí č. 112 leží v mírném svahu na opačné straně průsmyku a byla taktéž vyzbrojena dvěma těžkými kulomety. Není jasné, kudy se dá dostat do jejího interiéru. Vchod se nám v rozeklaném terénu v týlu nepodařilo najít a i když podle některých pramenů je vchod v betonové stavbě připomínající vodojem, která leží těsně v rozsedlině pod pravým objektem. Tato teorie se mi zdá pochybná, neboť je to přesně směrem k nepříteli.
Pak už nezbývá, než se vydat po serpentinách napůl sesuté, i když pořád dobře schůdné cesty k samotné baterii CHABERTON. Cestou minete pásmo protipěchotních překážek, jejichž betonové patky odhalil postupný sesuv svahu a také pozůstatky po improvizované lanovce, která zřejmě v 50-tých letech sloužila k transportu ocelových součástí baterie k sešrotování. V jednom místě lze pod cestou nalézt dokonce i zkroucený kus pancíře, která pravděpodobně pochází z některé z věží. Pod baterií minete velkou budovu kasáren a poté vyjdete přímo na zarovnanou plošinu, která se nachází v úrovni věží.
Z tohoto místa je fascinující výhled nejen na mohutné válcovité základny všech věží, ale i na široké okolí, neboť Chaberton je se svými 3131 metry druhou nejvyšší horou v oblasti (po sousedním štítu Pointe des Trois Scies, který je o metr vyšší). Mimo jiné je doslova jako na dlani vidět hřeben, kde se nachází tvrze Janus a Gondran i dominantní vrchol s fortem Infernet. Ve vzdálenosti 15 kilometrů leží město Briançon, které baterie na rozdíl od objektů Maginotovy linie vážně ohrožovala. Pokud dojdete na opačný konec plošiny, můžete pod sebou vidět baterii Alta del Petit Valon a směrem k ní několik dřevěných sloupů, které sloužily pro přívod elektrické energie pro baterii. K týlové stěně hlavního objektu baterie Chaberton lze bezpečněji sejít na severní straně a zde se také nachází vchod do jejího interiéru. Průběžná chodba o délce 130 metrů je impozantní, bývá však částečně pokrytá ledem.
Přímo proti vchodu je také možné dostat se přes hromadu ledu ke schodišti do podzemního muničního skladiště, kde se dochovaly pozůstatky závěsné dráhy pro dopravu munice. Schodiště až do mezipatra bývá suché, avšak další pokračování chodby hluboko do podzemí, kudy se lze dostat také do pozorovatelny, je pokryté ledem zhruba do metrové výše. Je zde sice připevněno lano, ale osobně nepovažuji pokus o sestup po strmé ledové klouzačce za právě nejlepší nápad. Další rozsáhlé podzemní prostory, částečně vyplněné ledem, jsou přístupné několika štolami, které začínají ve svahu v týlu baterie. Ani přístup k nim, ani pohyb uvnitř asi není úplně bezpečný.
Na strop baterie lze také pohodlně vyjít a projít se kolem válcových základen věží, do nichž ústí samostatné vchody. V čtvrté věži zleva ponechali zloději šrotu kovové schodiště, po němž lze s patřičnou mírou opatrnosti vyjít až na vrchol, kde byla připevněna věž, z níž bohužel zbyly jen mohutné šrouby a pozůstatky dvou muničních výtahů.
Od baterie by zřejmě bylo možné sestoupit směrem k baterii Alta del Petit Valon, jenže první část trasy by byla dosti riskantní a na konci sestupu by zřejmě nastal problém, jak se dostat ze svahu na silnici.
(Na jihovýchodním úbočí Chabertonu se nachází tři starší pevnostní objekty, které byly dříve poměrně dobře přístupné. Prvním z nich je Corpo di guardia difensiva del Petit Vallon, malý blokhaus pro dva kanóny ráže 57 mm, který nelze na skalním ostrohu nad silnicí z Cesany do průsmyku Mont Genévre přehlédnout. V týlu pod blokhausem se přímo u silnice nacházela velká kasárenská budova, kterou byla bohužel v roce 2004 zlikvidována při rozšiřování silnice před zimní olympiádou. Při této akci také vznikla asi 10 metrů vysoká opěrná zeď v místech, kde začínala pěšina ke všem popisovaným pevnostním objektům, takže je otázkou, kudy jsou dnes přístupné. Jedná se baterie Bassa del Petit Vallon (1880 m) pro 4 kanóny ráže 12cm a výše položenou baterii Alta del Petit Valon (2150 m) pro 4 děla ráže 15 cm a 6 ráže 12 cm. Její muniční skladiště je spojeno s podzemím moderní dělostřelecké tvrze B14, vybavené čtyřmi kanóny ráže 75 mm, pozorovací kasematou a jedním kulometným objektem. Na protější straně silnice, jsou ve velmi vysoké a téměř svislé skalní stěně za korytem potoka Torrente vidět střílny tvrze (1), jejíž bližší označení neznám. Přístup k ní je zřejmě možný soustavou říms a tunelů, vysekaných ve skále a nebude to nic jednoduchého.)
Stav: 2005
Výstup na "bunkrologický Olymp" s převýšením téměř 1300 metrů je nejnáročnější trasou, jakou lze při výpravách za opevněním absolvovat. Vyčerpávající není jen převýšení, ale i fakt, že většinu z něj je třeba překonat na poměrně krátkém úseku. Tím ovšem nechci říct, že by ji nezvládl průměrně zdatný turista, neboť není třeba až tak spěchat. Výhledy po celé trase jsou nádherné, cesta je bezpečná a nikde nehrozí nebezpečí pádu. Na výpravu sice budete potřebovat celý den, na rozdíl od některých jiných tras, například dvanáctihodinové výpravy na Malamot, ji lze stihnout za pouhých 6 až 7 hodin. Pro výpravu je absolutně nezbytná kvalitní obuv, teplé oblečení a dostatečné zásoby vody (alespoň 2 litry na osobu). S ohledem na velkou nadmořskou výšku se nevyplatí podceňovat slunce a je tedy třeba vybavit se opalovacím krémem s vysokým ochranným faktorem. Cestou je jen málo příležitostí, kde se schovat v případě deště. Kromě samotné baterie je to jen tvrz č. 111 a dva kamenné domky – jeden na začátku stoupání do průsmyku Chaberton, druhý zhruba v polovině cesty z průsmyku k baterii. Na rozdíl od všech ostatních cest v Alpách je trasa na Chaberton velmi frekventovaná a z italské strany se sem po původní přístupové cestě vydávají dokonce i šílenci na horských kolech.
Pokud jde o postup, doporučuji prohlédnout si tvrze v průsmyku Chaberton na cestě nahoru. Jednak si tím trochu odpočinete a jednak se vyhnete nebezpečí, že je při sestupu budete muset vynechat kvůli počasí, které má během odpoledne obvykle tendenci se zhoršovat. Zaledněné podzemí baterie asi není nějak extrémně nebezpečné, ale za sebe mohu říct, že při obou výpravách jsem nahoře nebyl ve stavu, kdy bych měl na takové pokusy chuť. Ohledně opevnění na pravém křídle momentálně těžko mohu něco doporučit a pokud jde o tvrz naproti blokhausu Petit Vallon, její poloha je tak extrémní, že Pas du Roc je proti tomu příjemná skalka. Kdo se do ní dostane a vrátí se živý, nepochybně si zaslouží nejvyšší bunkrologické vyznamenání. V silně frekventovaném okolí Mont Genévre lze najít místo pro nocleh jen stěží (zato se zde dají bez problémů zakoupit mapy). Na italské i francouzské straně je dostatek kempů, které tento nedostatek eliminují. V tuto dobu už zřejmě do průsmyku vede čtyřproudá komunikace, vybudovaná kvůli olympiádě, na francouzské straně však zůstává stará silnice, kterou dokáže slušně ucpat jediný kamión. S ohledem na přehlednost trasy stačí v podstatě jakákoli mapa, pokud si však pořídíte podrobnou mapu z "modré" edice IGN, poslouží Vám i při návštěvě tvrzí Janus a Gondran.
Doporučená mapa: Briançon, Serre-Chevalier, Montgenévre (č. 3536 OT), IGN Paris
Literatura:
Roberto Chirio: La Batteria dello Chaberton
Ottavio Zetta: Vallo Alpino Occidentale
Caspar Vermeulen: Baterie Chaberton, in: Novodobé fortifikace 12/2005
