(Itálie) – Alpský val – Monte Croce di Comelico Napsal: O. Filip objekty: tvrze a monobloky, poválečné objekty V horském průsmyku na rozhraní Sextenských Dolomit a Karnských Alp lze nalézt jeden z nejsilnějších a nejzajímavějších uzávěrů Alpského valu, který zahrnuje i jednu z největších dělostřeleckých tvrzí, jaká byla v rámci tohoto pevnostního systému vybudována.

Průsmyk Monte Croce di Comelico (německy Kreuzbergpass) o nadmořské výšce 1636 m umožňuje spojení mezi údolím Pustertal (Val Pusteria) a údolím řeky Piava. Je tedy možné dostat se tudy poměrně snadno z rakouského území do provincie Belluno a dál do Benátské nížiny. Z toho důvodu byl průsmyk mezi roky 1939 až 1942 silně opevněn, neboť Italové se obávali německého útoku z území Rakousko, které bylo již v roce 1938 přičleněno k Třetí říši. Opevnění měla tvořit dvojitá linie objektů, vesměs velkých monobloků se silnou kulometnou výzbrojí, pochopitelně vybudovaných podle zásad aktuální instrukce 15000. Na obou křídlech zesilovaly obranu dělostřelecké tvrze, na levém křídle obrovská tvrz s šesti starými horskými houfnicemi ráže 100 mm (Škoda vz. 16/19), na pravém křídle pak monoblok se dvěma moderními kasematními kanóny ráže 75 mm. Podobně jako v jiných úsecích nebyla opevnění zcela dokončena, neboť nebylo postaveno několik objektů druhé linie.

Výchozím bodem pro výpravu na levé křídlo obrany je parkoviště přímo v průsmyku u hotelu Kreuzbergpass (1636 m). Monoblok č. 11 je dobře viditelný nad sjezdovkou, po níž vede lyžařský vlek přímo od chaty. Výstup je to krátký, ale prudký a na hřebeni u objektu budete odměněni úžasným výhledem na skalní stěnu Arzalpensattel s největší dělostřeleckou tvrzí. Monoblok byl modernizován a jeho vstupy jsou tudíž pevně uzavřeny. Poté máte několik možností. Můžete se například pokusit vydat přímo do svahu, kudy by snad měla vést pěšina k nemodernizované tvrzi č. 9. Můžete se také vydat po hřebeni doprava a poté z rozcestí nahoru po značené cestičce, která stoupá k monobloku č. 8. Ten už modernizován nebyl a tak jeho střílny nejsou zakryté maskovacími laminátovými okenicemi.

Od monobloku pěšina stoupá nad hranici vegetace a šikmo traverzuje prudkým svahem pod skalní stěnou štítu Arzalpensattel (2298 m), v níž se černají četné střílny tvrze č. 10. Nejníže se nacházejí dva kulometné objekty, které bránily úpatí svahu a hned nad nimi, o nějakých 60 až 80 metrů výše, je vidět betonová pozorovatelna. Ve skalních útvarech pod cestou jsou vidět drobné kaverny, které pocházejí z doby 1. světové války. Pěšina dál stoupá až k impozantní skupině tří vchodových objektů s „kaponiérami“ pro jejich obranu. Ještě před chody je vidět skupina kulometných střílen, které bránily především týl tvrze a možná i některé níže položené monobloky. V prostředním vchodovém objektu, který je největší, je proraženo kamenná zeď, kterou byl původně uzavřen, takže se tudy dá celkem pohodlně dostat dovnitř. Hlavní chodba měří dobrých 500 metrů a celková délka podzemí přesahuje 1,5 kilometru, což je na italské poměry výjimečné. Podzemí tvrze je pěkné a čisté a dá se jím snadno dojít do většiny objektů. Nepřístupná však zůstává pozorovatelna a samostatný objekt pro blízkou obranu („kaponiéra“) mezi čelními dělostřeleckými objekty, neboť točitá schodiště s dřevěnými stupni, která do nich vedla, jsou silně poškozená. Někde se dokonce zachovaly i pancéřové dveře, ale jinak vyvolává podzemí spíše dojem sotva dokončené stavby, kde už nebylo instalováno vybavení. Kasematy pro škodovácké 10 cm horské houfnice s obrovskými otvory střílen jsou impozantní, z hlediska pasivní ochrany se však jednalo o dosti primitivní řešení, zvláště pak ve srovnání s častěji používanými pevnostními kanóny ráže 75 mm typu 4. V jednom z čelních objektů lze vylézt otvorem v mříži a prohlédnout si jej zvenku a dalo by se sem dostat i z úpatí svahu, pokud by byl hlavní vchod uzavřený. Pozoruhodným zážitkem je sestup po mimořádně dlouhém schodišti o více než 300 stupních do spodních pěchotních objektů. Zajímavé jsou i pěchotní objekty a pozorovatelna s pancéřovou deskou poblíž vchodů.

Výhled do průsmyku z pozorovatelny tvrze č. 10 s vyznačením polohy některých dalších objektů.
Převýšení od průsmyku k pozorovatelně je 450 metrů.

K sestupu od tvrze jsme si vybrali původní přístupovou silnici, odkud se nabízejí zajímavé výhledy. Někde cestou by měla odbočovat pěšina k monobloku č. 9, který je seshora dobře vidět. My jsme však došli přímo do údolíčka za tvrzí č. 11 a vydali se doleva na rozcestí, odkud jsme předtím vyráželi nahoru. Odtud je to po vrstevnici jen asi 100 metrů ke tvrzi č. 2, konkrétně k jejímu největšímu objektu, který je dokonce vybaven pozorovacím zvonem, od nějž je pěkný výhled zpět na dělostřeleckou tvrz. Další objekt tvrze se nachází pod hranou svahu a je zde také podivný klenutý prostor, kam ústí potrubí z podzemí. Pokud se vydáte po úzkém hřebínku směrem nad údolí, dojdete k poválečné pozorovatelně poměrně primitivní konstrukce, která je na rozdíl od tvrze otevřená. Kolem objektu s „výfukem“ vede do týla pěšina, míjí další vchod do tvrze a poté se napojuje na cestu, směřující úzkým údolíčkem dolů.

Pokud se po této cestě vydáte, dojdete přímo k monobloku č. 3, jehož úkolem byla obrana silnice a protitankového příkopu a z toho důvodu byla jedna ze střílen po válce vyzbrojena moderním protitankovým kanónem ráže 90 mm (střílnu lze identifikovat podle otvoru ve tvaru písmene T).

Poté vede pěšina k silnici, kudy se můžete vydat zpět k parkovišti. Pokud však asi po 100 metrech překonáte hluboký příkop po levé straně silnice a vydrápete se do prudkého svahu, můžete si prohlédnout monoblok č. 4, která leží jen asi 30 metrů od silnice. Také tento objekt má osazen pancéřový pozorovací zvon, další zajímavostí je umělá laminátová „jeskyně“, kryjící coby maskování celou stěnu s vchodem do objektu, bohužel opět pečlivě zavařeným.

Další objekty, tentokrát již poválečného původu, se nacházejí poněkud v týlu. Nejlepší je zaparkovat na kraji silnice těsně před odbočkou doprava, za níž se silnice stáčí doleva a začíná klesat. Po levé straně si na okraji lesa, jen asi 30 metrů od silnice, můžete všimnou nápadně vyvýšeného terénu. Jde o objekt pro věž tanku M26 Pershing s kanónem ráže 90 mm. Věž je bohužel již demontovaná a do objektu se nedá dostat, neboť vstupy jsou zavařené. Pokud se vydáte na louku na opačné straně silnice, v řídkém lesíku najdete druhý identický objekt, samozřejmě také bez věže. Jasně je patrná koncepce této složky protitankové obrany, spočívající v tom, že objekty byly ukryty zhruba půl kilometru za nejvyšším bodem průsmyku a asi o 30 metrů níže, takže je nebylo možné ohrožovat přímou palbou z větší vzdálenosti. Větší lahůdkou je pak třetí objekt, který zajišťoval protipěchotní obranu. Abyste se k němu dostali, musíte na louce mezi tankovým objektem a silnicí najít nezřetelnou cestu, která mírně stoupá směrem do týla. V lese je již cesta zřetelnější a zavede vás k malému červenému „domečku“ s plechovou střechou a dřevěnými bočnicemi. Ty se dají sklopit, neboť celý vnitřek falešné stavby vyplňuje mohutná čtyřstřílnová kopule, která sice v hrubých rysech připomíná klasické kopule předválečného opevnění, má však poněkud jiné tvary a zcela odlišné střílny. Jde o poměrně vzácný pancéřový prvek, bohužel zevnitř se do něj nepodíváte.

(Objekty na pravém křídle jsme bohužel neprozkoumali. Lze k nim vyrazit pěšky po pohodlné cestě přímo z parkoviště v průsmyku a lze předpokládat, že alespoň některé z nich budou z cesty viditelné. Další možností, zvlášť pokud byste chtěli navštívit jen to nejzajímavější, tedy obrovský dělostřelecký monoblok č. 17, je vyjet autem po silničce, která odbočuje z hlavní silnice asi 6 kilometrů jihovýchodně od průsmyku. Měla by vést až na parkoviště u chaty Coltrondo, ale je bohužel dosti nekvalitní a z větší části zřejmě není asfaltovaná, takže osobním autem to nebude nic příjemného.)

Poznámky:
- číslování objektů je převzato z poválečné vojenské mapy, poválečné objekty v týlu podle ní žádná čísla nemají. Objekty na pravém křídle od čísla 15 výše na těchto mapách nejsou, takže jejich oficiální číslování neznám a taktéž jejich polohy na mapce jsou dosti přibližné. Čísla 12, 14 a 15 byla vyhrazena pro objekty, které nebyly nikdy postaveny a označení tvrzí 16 a 17 na mapce je jen pracovní.
- schéma tvrze č. 10 není úplně přesné. Plánek, dostupný na níže zmíněném webu, je ovšem podstatně nepřesnější, především ohledně napojení spodních kulometných objektů.
- zajímavé je srovnání účinnosti obou poválečných kanónů ráže 90 mm proti obrněným vozidlům. Belgický kasematní kanón Mecar o délce hlavně 30 ráží střílel pouze kumulativní granáty (úsťová rychlost 633 m/s), schopné probít na jakoukoli vzdálenost kolem 250 mm pancíře. Americký tankový kanón M3 o délce hlavně 50 ráží byl schopen probít na kilometr 120 mm pancíře, případně téměř 200 mm pancíře při použití podkaliberní střely. Úsťová rychlost byla 980 m/s, respektive 1170 m/s u podkaliberní střely, přesnost kanónu a efektivní dostřel byl nepochybně podstatně vyšší. S ohledem na umístění objektů v terénu však dostřel neměl význam.

Údolí Pustertal je v letním období dobře dostupné. Z Prahy lze po dálnici přes Mnichov a Insbruck dojet do Brixenu a odtud po silnici č. 49 projet celé údolí. Z Brna by se vyplatila spíše jižní trasa přes Vídeň a Villach. V obou případech je to kolem 650 kilometrů. Prohlídka obou křídel uzávěru by zabrala téměř celý den, cestou se lze zastavit také na rakousko-uherském fortu Mitterberg, který leží jen asi 6 kilometrů od průsmyku. V okolí se také nachází další opevnění Alpského valu, především silný uzávěr v Toblachu (Dobbiaco). Při cestě přes Brixen projedete ještě dalšími osmi uzávěry, takže je z čeho vybírat.

Literatura:
R. Hentzschel Der Alpenwall in Südtirol
Wikipedia: Vallo Alpino Littorio in Alto Adige
Ch. Niederkofler, J. Urthaler, A. Pozza, L. Mauro: Bunker, Verlagsanstalt Athesia, Bolzano 2005