Rozsáhlý výstavba moderních pevnostních objektů začala na hranicích Švýcarska ještě před přijetím koncepce Alpského reduitu, která předpokládala soustředění většiny obranných prostředků do vysokohorské oblasti země. Tím se některé tvrze ocitly v předpolí hlavní obranní linie, to však neznamenalo, že by bylo rezignováno na jejich obrannou hodnotu. To je případ dělostřelecké tvrze Heldsberg, která je vysunuta prakticky až k hranicím s Rakouskem.
Velmi důležitou obrannou linií, především před kapitulací Francie, byla linie v severní části Švýcarska, probíhající od silně opevňovaného prostoru Sargans podél jezera Walensee, kanálu Linh, jezera Obersee, Curašského jezera a řeky Limmat směrem k západu. Linie byla po vypuknutí druhé světové války obsazena podstatnou částí švýcarské armády a vytvořila takzvané Hlavní armádní postavení, které bylo horečně opevňováno především lehkými a středními objekty. Hodnotu těchto opevnění však značně ohrozilo obsazení francouzského území Němci na konci června 1940, neboť tím bylo celé území Švýcarska obklopeno nepřátelským územím. Bylo nutné zredukovat plány na obranu celého území, což vyústilo v přijetí zmíněné koncepce obrany vysokohorského území. Východní část zmíněného postavení této koncepci vyhovovala, neboť tvořila část obvodu zmíněného „reduitu“ a byla nadále posilována a došlo zde k výstavbě dělostřeleckých tvrzí. Velmi silně byla opevněna linie na kanálu Linth, spojujícím jezera Walensee a Obersee, který tvořil velmi dobrou protitankovou překážku. Kromě linie lehkých objektů, situovaných přímo na hrázi kanálu zesilovalo obranu několik uzávěrů umístěných za kanálem. Některé z uzávěru byly zesíleny pěchotními tvrzemi, například tvrzí Grynau, uzávěr Näfels, který přehrazoval údolí, vedoucí do vnitrozemí, pak dokonce dvěma dělostřeleckými tvrzemi s celkem osmi pevnostními kanóny ráží 7,5 a 10,5 cm. Specifickým prvkem opevnění u kanálu Linth bylo použití velkého množství pancéřových zvonů, zakoupených v Československu, a to výhradně pro účely dělostřeleckého pozorování. To pravděpodobně souvisí právě s dobou výstavby opevnění, kdy se naskytla možnost tyto zvony zakoupit, neboť výrobní kapacity již po Mnichovské dohodě nebyly zatíženy produkcí pro československé opevnění.

Pěchotní tvrz GRYNAU leží na pahorku mezi přibližně 2 kilometry od východního okraje Curyšského jezera. Tvrz funguje jako muzeum, otevřeno je bohužel pouze po domluvě a za minimální vstupné 150 franků. Bojové objekty jsou rozmístěny na svazích a k čelním objektům je to velmi blízko od restaurace „Schloss Grynau“. Pokud byste zde nezaparkovali, je nutné jet asi 300 metrů do týla, kde je větší parkoviště a dojít po okraji silnice k cestě, která vede ke vchodovému objektu nad silnicí. Tento objekt, který je kombinován s pěchotním srubem, je ze silnice vidět. Jednotlivé kulometné objekty lze snadno obejít po značených pěšinách, vzhledově však nejsou příliš zajímavé, neboť se jedná o typické „krabice“ s jednou či dvěma střílnami. Objekty na pravém křídle jsou umístěny ve velmi prudkém svahu a je patrné, že byly maskovány jako domky s taškovými střechami. Nejzajímavější je pozorovací objekt (47 12 57; 8 58 08) v čelní části tvrze, na němž je osazen pancéřový pozorovací zvon československého původu s pěti průzory. Zvon je v dobrém stavu, nicméně v hustém lese se poněkud hůře fotografuje. Týl tvrze by měla krýt linie menších samostatných objektů, které jsme nehledali.
Samostatný objekt A6908 (47 11 10; 8 59 28), vybavený s československým zvonem se nachází na hrází kanálu Linth asi 5 kilometrů jižně od tvrze Grynau a je součástí souvislé linie objektů podél kanálu. Napravo od objektu je most, vedoucí do obce Giessen a přímo mostu je parkoviště. Tento oboustranný objekt je překvapivě malý, ale i tak je zvon, osazený prakticky uprostřed, ze úrovně terénu špatně viditelný. Je tedy nutné se dostat na střechu, což je možné z blízkého stromu (ale není to právě nejsnadnější). Zblízka je zvon velmi pěkný a je nejfotogeničtější ze všech exemplářů, které lze v okolí spatřit. (Na hrázi by bylo možné obejít ještě řadu dalších objektů, připomínajících zvětšené řopíky, žádný z nich však nemá zvon.)
Zvon byl osazen také na samostatném úkrytu A6801 (47 07 53; 9 05 58), který je umístěn v parku u západního cípu jezera Walensee, tedy na opačném konci kanálu Linth, než výše zmíněná tvrz Grynau. U nádraží Weesen je velké parkoviště a odtud lze k úkrytu snadno dojít parkem kolem dalších dvou objektů (jednoho třístřílnového a jednoho úkrytu). Úkryt má neobvyklou konstrukci s povrchem z žulových kvádrů a zajímavé vstupy v podobě dvou půlkruhových šachet s žebříky, jimiž měla zřejmě vybíhat pěchota. Poklop jedné z šachet lze otevřít a přesvědčit se, že celý interiér objektu je plný vody. Zvon na stropnici je osazen tak, že střílny jsou velmi vysoko, ve střílnách bohužel úplně chybí vložky. Uvnitř je vidět jednoduché vybavení v podobě pevné plechové podlahy a dřevěné lavice.
V rámci uzávěru NIEDERURNEN, který byl čtvrtou linií obrany na kanálu Linth, byly vybudovány tři úkryty, vybavené československými zvony. Objekt A6835 Kiesgrube (47 08 06; 9 03 29) se nachází na louce západně od mostu v obci Ziegelbrücke a celkem dobře se k němu dostanete přes most z parkoviště u nádraží. Zvon se šesti průzory je ukryt v dřevěné boudičce, který je částečně rozpadlá, takže je viditelný. Dochovala se v něm jedna střílnová vložka. Další úkryt A6826 Kirche (47 07 41; 9 03 19) je v křoví přímo mezi domy sousední obce Niederurnen a zaparkovat se dá přímo u něj. Vypadá podobně, ale jeho zvon se čtyřmi průzory není nijak maskovaný a zcela postrádá střílnové vložky. (Další objekt A6821 Park byl bohužel zbourán.)
Celkem čtyři československé zvony byly instalovány do objektů uzávěru NÄFELS, který tvoří pátou obrannou linii. Mimořádně hezký objekt A6753 Autschachen (47 06 22; 9 04 09) leží u železniční tratě v obci Näfels, má čtyři odkryté střílny a je obložen žulovými kvádry. Zvon je na stropě dobře viditelný a jsou v něm střílnové vložky. Objekt A6751 Garage stojí u benzínové pumpy na okraji hlavní silnice (47 06 19; 9 03 55), bohužel jeho zvon je stále zakrytý maskovací nástavbou. Velmi hezký je objekt A6750 Stampf u cesty severně od Näfels (47 06 10; 9 03 41), jehož zvon je dobře viditelný a na vrchlíku má jehlanovitou nástavbu, která ho má zřejmě připodobnit nějaké kapličce. K objektu dojdete od blízkého obchodního centra po silničce skrz statek. Od tohoto objektu je také vidět velký srub na úpatí hory, maskovaný jako dům.
(Na jednom z úkrytů uzávěru byl také instalován zvon, ale nedochoval se. Na obou křídlech uzávěru jsou ve skalních stěnách zabudovány dělostřelecké tvrze, a to na východním křídle tvrz BERGLINGEN se dvěma kanóny ráže 7,5 cm a dvěma ráže 10,5 cm a na západním křídle tvrz NIEDERBERG, původně vyzbrojená čtyřmi 7,5 cm kanóny, které byly později nahrazeny houfnicemi ráže 10,5 cm vz. 46. Jak je patrné z dostupných fotografií, mají obě tvrze mají bohužel tak důkladně zamaskované střílny, že prakticky nejsou viditelné.)

Pěchotní tvrz HELDSBERG je vysunuta až k rakouským hranicím u Bodamského jezera (Bodensee). Tvrz je situována na protáhlé vyvýšenině nad městem Sankt Margrethen a mezi jejími objekty jsou značné výškové rozdíly. Parkoviště pro návštěvníky tvrze (47 26 43; 9 38 58) je ve městě přímo pod kopcem a přístupová cesta je dobře značená. Cestou ke vchodu minete jeden ze tří pěchotních srubů pravého křídla (ostatní jsou ukryté v lesíku), vchod do tvrze je však zcela zakrytý pod maskováním v podobě civilní budovy. Dva dělostřelecké sruby se 7,5 cm kanóny vz. 39 jsou ve svahu poblíž vchodu, další dva až v dalším lesíku směrem na jihozápad od vchodu. Kromě tvrzových pěchotních srubů, z nichž je nejhezčí dvoupodlažní objekt, situovaný ve svahu západně od vchodu a maskovaný jako obytný dům, je na povrchu tvrze a v jejím okolí ještě řada samostatných kulometných objektů a polních postavení, které zesilovaly její blízkou obranu. Tvrz je otevřena od dubna do října vždy v sobotu od 13 do 18 hodin. prohlídka je zajímavá, neboť k vidění jsou všechny důležité části tvrze, především kompletně vybavený a vyzbrojený pěchotní a dělostřelecký objekt, ale též kasárna, telefonní ústředna, velitelské stanoviště nebo strojovna a filtrovna. Zajímavý je kontrast velmi komfortních prostor pro posádku a až příliš jednoduše řešených bojových stanovišť, kde musely obsluhy zbraní bojovat s nasazenými maskami, napojenými dlouhými hadicemi na centrální rozvod vzduchu a mezi patry se přesouvat po úzkých žebřících. Kuriózní je například i odtahu zplodin z nábojnic kanónů, neboť za tím účelem bylo nutné nasadit ručně každou vystřelenou nábojnici na potrubí s ručně poháněným exhaustorem.

Popisovaná opevnění jsou vůbec nejblíže k našemu území a jsou snadno dostupná, neboť ke tvrzi Heldsberg je to z Rozvadova pouhých 400 kilometrů po dálnici. Objekty, které jsme navštívili, jsou přístupné bez nejmenších problémů a pravděpodobně to platí i pro všechny objekty s československými zvony, u nichž jsme nebyli. Interiéry objektů samozřejmě přístupné nejsou a vesměs jsou zabedněné i střílny bojových objektů. Prohlídka tvrze Heldsberg je velmi zajímavá a průvodci jsou ochotní. My jsme k tvrzi dorazili mimo otvírací dobu a přemluvili jsme je, aby nás vzali s objednaným zájezdem. Velmi pěkný kemp je přímo v Sankt Margrethen nedaleko tvrze Heldsberg, je však nutné varovat před kempem u západního okraje jezera Walensee, který je sice blízko pevnostních objektů, avšak jedná se o neobyvatelnou bažinu, zarostlou křovím. Normální kempy jsou až směrem na Bad Ragaz a Chur.
Stav: září 2008, srpen 2009 (uzávěry Niederurnen a Näfels)
Literatura:
Alsace – La Ligne Maginot (ALMA)
H. R. Schneider: Schwerpunkt Berner Oberland
V. Kupka: Švýcarské opevnění z let 1937-1945 – Hlavní armádní postavení, in: ATM 11/2008, str. 80-83





