(Itálie) – Alpský val – Pinzano al Tagliamento, Dignano, San Vito al Tagliamento Napsal: O. Filip objekty pro tankové věže, kopule a zvony, panzernesty Po druhé světové válce vybudovala italská armáda několik linií stálého opevnění na východní hranici. Objekty těchto linií byly většinou rozmístěny na březích řek a vybaveny velkým množstvím tankových věží, pancéřových kopulí a zvonů.

Po druhé světové válce se Itálie, stejně jako ostatní demokratické země, obávala útoku států sovětského bloku, které disponovaly silnými obrněnými jednotkami. Ihned po založení Severoatlantického paktu padlo rozhodnutí zabezpečit italské hranice s využitím rozestavěného Alpského valu podél severní hranice s Rakouskem, kde bylo k dispozici obrovské množství objektů. Jejich rekonstrukce a modernizace začala již v roce 1949 a během několika let byly vybrané uzávěry v Alpách bojeschopné, další však byly reaktivovány postupně v následujících dvou desetiletích. Podstatně horší byla situace na východní hranici, kde se s výjimkou krátkého úseku na severu ocitla celá linie předválečného opevnění na území Jugoslávie. Nová hranice navíc probíhala rovinatým terénem, kam se vůbec nehodily dosavadní italské pevnostní konstrukce, výrazně zaměřené na využití skalních stěn a prudkých svahů. Bylo tedy přistoupeno k výstavbě koncepčně zcela odlišných uzávěrů, situovaných podél řek, tekoucích ze severu na jih do Jaderského moře. Nejprve byla vybudována linie podél řeky Tagliamento, označovaná jako „žlutá“, později před ní umístěná „modrá“ linie na řece Soča a ještě více předsunuté pohraniční uzávěry.

Objekty nového opevnění byly malé a ukryté pod úrovní terénu, takže se do nich sestupovalo schodišti a průlezy ze stropu. Toto řešení zaručovalo minimální viditelnost objektů a zároveň ochranu proti účinkům případné nukleární exploze. Nad terén vyčnívaly pouze pancéřové prvky – pozorovací zvony, kulometné kopule a tankové věže, zbraně pod betonem se vyskytovaly jen vzácně. Tankové věže byly osazovány na poměrně mohutné železobetonové objekty, v méně nákladné variantě byly používány celé tanky, zbavené motorů a zapuštěné do jednoduchých betonových okopů, v některých případech doplněných několika místnostmi. Do opevnění byly přemístěny i německé pancéřové objekty z 2. světové války (panzernesty a stahlunterstandy), které po válce zůstaly na území Itálie (například na Gustavově linii). Výstavba objektů byla částečně financována z fondů Severoatlantické aliance, takže navzdory tomu, že hospodářská situace Itálie nebyla ještě dlouho po válce příliš dobrá, byla nakonec postavena opevnění poměrně velkorysá. K tomu přispělo i to, že tankové věže byly k dispozici v podstatě zdarma a pozorovací zvony zřejmě pocházely ze zásob a z demolovaných opevnění na západě. Vyrobeno tedy muselo být především velké množství čtyřstřílnových kopulí, které se od předválečných typů dosti lišily. Vnitřní vybavení objektů bylo na solidní úrovni, i přes jejich nevelké rozměry zde byly k dispozici agregáty na výrobu elektrické energie, filtroventilační zařízení, nábytek a pro ochranu posádky četné plynotěsné pancéřové dveře. Na rozdíl od Alp, kde silně vyzbrojené a do hloubky členěné uzávěry spolu s těžko průchodným terénem dávaly značnou šanci postup nepřítele zablokovat, však nebylo možné od opevnění Nového Alpského valu očekávat víc, než zpomalení útoku a jeho usměrnění do koridorů, výhodných pro protiútok mobilních jednotek NATO.

Zatímco reaktivovaná opevnění na severu obsazovaly od roku 1962 speciální horské jednotky „Alpini d’Arresto“, Nový Alpský val měly bránit jednotky uzávěrové pěchoty (Fanteria d'Arresto). Část jednotek tvořily přímo osádky objektů, vycvičené k obsluze pevnostních zbraní, část mužstva, označovaná jako „blízká obrana“ (difesa vicina) měla bojovat v polních postaveních a obsluhovat protiletadlové zbraně, minomety a ruční protitankové zbraně. Objekty byly podle důležitosti rozděleny do tříd A a B. První z nich byly udržovány v pohotovosti, byly vybaveny municí a i když neměly stálé osádky, část jednotek byla ubytována poblíž. Objekty třídy B nebyly plně vybavené a byly pouze pravidelně kontrolovány. Každý úsek měl obvykle velitelské stanoviště, které mohlo být vybaveno pozorovacím zvonem, objekty pro tankové věže s kanóny (označované „P“) a případně i menší samostatnou pozorovatelnu se zvonem. Jejich ochranu proti pěchotě zajišťovaly objekty s tankovými věžemi, přezbrojenými na kulomety a objekty s kulometnými kopulemi (označované „M“), nejčastěji v počtu jednoho exempláře na každý objekt „P“ a jednoho až dvou na každé velitelské stanoviště.

Údržba objektů probíhala až do roku 1993, kdy byla veškerá opevnění vyřazena. V následujících letech byly sešrotovány tanky a tankové věže s kanóny, na místě tak zřejmě zůstala jen malá část věží tanků Sherman⁽¹⁾. Naproti tomu zvony a kopule zůstaly na místě, stejně jako část panzernestů. Dnes je většina objektů uzavřená a pancéřové prvky jsou stále ukryty v typických plechových maskovacích nástavbách, jejichž spoje byly svařeny, aby se nedaly otevřít. Podobné typy objektů lze nalézt i v uzávěrech na severu, kde zesílily starší opevnění, tam jsou však lépe přístupné, neboť jejich maskovací nástavby a vchody nebyly tak důsledně uzavírány.

V následujícím textu jsou popsány některé úseky opevnění podél řeky Tagliamento, které byly součástí poslední linie obrany a obsazovaly je 73. a 74. pluk uzávěrové pěchoty.

Pinzano al Tagliamento

Velmi zajímavý uzávěr PINZANO se nachází na hraně srázu, přímo nad mostem přes Tagliamento, mezi obcemi Pinzano al Tagliamento a San Pietro. Nejedná se o první opevnění tohoto mostu, neboť přímo u něj je pancéřový blokhaus s bránou, ukrytou v silničním tunelu a na hřebenech východně od mostu jsou baterie a kaverny z 1. světové války. Ze zatáčky u mostu před tunelem vede úzká pěšina k blízké skále (46 11 05; 12 57 20), kde je vstup do chodby se střeleckou místností pro kulomet, mířící přímo na most. Je možné, že se jedná o nějaký dodatečně upravený kavernový objekt z 1. světové války. K dalším objektům je nutné vyrazit od malého mostu, který je asi 400 metrů daleko. Zde se dá zaparkovat a vyjít po cestě k jakémusi obrovskému zdevastovanému památníku. Celý areál památníku obejdete zleva, tedy ze severní strany a vnoříte se do lesa, kde je asi po 50 metrech nízký zděný domeček (46 11 03.7; 12 57 18.9) s částečně utrženou střechou, takže se snadno dostanete dovnitř. V něm je ukryt Panzernest⁽²⁾, bohužel se zavařeným vstupem. Směrem doprava je velmi blízko objekt pro věž, pravděpodobně z tanku Sherman, která je bohužel odstraněná a dovnitř se dostat nedá. Směrem doleva se na kopečku nachází objekt s pečlivě zamaskovaným pozorovacím zvonem předválečného typu. Hned vedle něj je velká plechová bouda s pečlivě svařenými bočnicemi (46 11 06; 12 57 17.1), takže jediná možnost, jak se dostat dovnitř, je před chybějící část střechy. Uvnitř je hezká věž tanku Sherman, upravená pro kulomet, my jsme ji však fotili jen seshora, neboť slézat dovnitř by bylo také dost obtížné. Pokud budete pokračovat po pěšině dál, asi po 50 metrech dojdete k dalšímu Panzernestu (46 11 04.3; 12 57 13.8), který nemá žádnou maskovací nástavbu. Mírně v týlu je pak ještě velký objekt pro věž tanku Pershing⁽³⁾, bohužel věž je odstraněná a všechny vstupy pečlivě zavařené. Je dost dobře možné, že v okolí jsou další objekty, ale nemáme o nich žádné informace.

Interiér kavernového postavení u mostu. Ruční ventilátor ve výklenku sloužil pro přívod vzduchu do dýchacích masek obsluhy zbraně. (RH)	Střílna pro kulomet v kavernovém postavení. Po stranách byly navijáky pro manipulaci s maskovacími okenicemi, dole jsou přípojky pro dýchycí masky obsluhy. (RH)	Německý panzernest se zavařeným vstupem. Na stropě jsou otvory pro periskopy, vpravo prostup pro telefonní kabel. (RH)
Vpravo je střílna s otočným uzávěrem, vlevo nepotřebný otvor pro kolo podvozku, který byl využit pro prostup kabelu polního telefonu. (RH)	Pozorovací zvon důkladně maskovaný betonem. Otvory pro průzory zvonu byly zakryty sklápěcími plechovými destičkami. (RH)	Krycí nástavba na věži tanku Sherman, vyzbrojené kulometem. Písmeno "M" označuje kulometný objekt. (RH)
Věž tanku Sherman uvnitř nástavby. Původní štít kanónu byl nahrazen deskou s kulometnou střílnou. (RH)	Druhý z panzernestů, volně umístěný v lese. Otvory pro periskopy jsou uzavřené zátkami, které před zásahem chrání zvýšený lem pancíře.

Dignano

Most mezi obcemi Dignano a Spilimbergo a bránil uzávěr DIGNANO, jehož objekty byly rozmístěny přímo na náspu velmi frekventované silnice SS464. Na silnici se v žádném případě nedá zastavit a je nutné dojet až na křižovatku západně od mostu. Vlevo za křižovatkou odbočuje polní cesta, vedoucí podél náspu zpět k řece. Po cestě dojedete až k začátku mostu, kde je po levé straně krátká betonová hráz. Přes ní vede pěšina k objektu, umístěnému těsně u začátku mostu (46 05 16.8; 12 55 05.4). Na jeho nejvyšším místě je pozorovací zvon s typickou plechovou boudou, vstupy u něj jsou však zavařené. Naštěstí se dá otevřít poklop nouzového východu, který je v prohlubni na východní straně objektu a tak je možné slézt hlubokou šachtou. Zde narazíte na miniaturní průlez s masivními dvířky, který se dostanete do německého pancéřového úkrytu „OT Stahlunterstand Z“⁽⁴⁾, který je obrovskou fortifikační kuriozitou. Teprve z něj vedou větší dvířka do hlavních prostor velkého dvoupodlažního velitelského objektu. Uvnitř je objekt vybavený a zcela čistý. Kousek za ním v týlu je umístěn silně zarostlý objekt pro věž z tanku Sherman, ke kterému nemá prodírat se křovím, protože věž na něm není a vstupy jsou zavařené. Tento objekt je níž než vozovka, takže postřeloval pole a břeh řeky, nikoli silnici. Tu měl na starosti objekt pro věž tanku Pershing na druhé straně silnice, ovšem na něm už také není. Ještě dál v týlu je další objekt se zvonem, maskovaným boudou, která je na kraji silnice velmi dobře vidět, ale boční stěny a strop nástavby svařené a není do něj vidět. Drobnou zajímavostí jsou demoliční kobky v pilíři mostu nedaleko velitelského objektu, které byly přístupné z ochozu. Dnes jsou kobky otevřené a z ochozu zbyly jen traverzy. Je možné, že na severní straně silnice jsou kromě zmíněného objektu na okraji vozovky i další objekty, ale v době naší návštěvy byl na silnici takový provoz, že se prostě nedala přejít.

Demoliční kobky v pilíři mostu poblíž velitelského objektu.	Čelní stěna německého pancéřového úkrytu o síle 7 cm s nouzovým výlezem. Dřevěná podlážka byla nutností kvůli kruhovému tvaru podlahy. (RH)	Hlavní vchod do pancéřového úkrytu z chodby velitelského objektu. Kruhový tvar objektu je dobře patrný. Vlevo je vstup do místnosti pod zvonem. (RH)
Interiér horního podlaží velitelského objektu. Jsou vidět typické "lodní" plynotěsné dveře a protistřepinová mříž. (RH)

(Na hrázi mezi železničním mostem a mostem silnice SS13, vzdálenými od sebe zhruba 400 metrů, by měl být pozorovací objekt uzávěru u PONTE DELLA DELIZIA s předválečným zvonem (cca 45 57 46; 12 53 52), který není výjimečně zakryt nástavbou, z časových důvodů jsme však u něj nebyli. Součástí uzávěru by měl být i Panzernest, maskovaný ve zděném domku a podle zkušeností z jiných úseků lze očekávat, že zde bude objektů podstatně více.)

San Vito al Tagliamento

Další ucelený úsek uzávěru ROSA si lze projít východně od města San Vito al Tagliamento, kde jsou objekty přehledně rozmístěny na protipovodňové hrázi. Zaparkovat se dá hned za hrází, odkud je vidět asi 300 metrů vzdálený objekt s velkou plechovou boudou, která by měla ukrývat předválečnou čtyřstřílnovou kopuli. Na opačné straně silnice projdete nejprve kolem stejného objektu, do jehož maskovací nástavby bohužel opět není vidět a poté následuje velitelské stanoviště, v jehož nástavbě škvírou lze zahlédnout běžný předválečný pozorovací zvon. Následuje objekt s poválečnou čtyřstřílnovou kopulí a poté hlínou zahrnutý objekt, což byl zřejmě jen betonový okop pro tank. Podobný je také na konci předsunuté hráze, takže jen kvůli němu se nemá smysl chodit, ale hned u něj by měl být Panzernest, o němž něm jsme nevěděli. Na hlavní hrázi je poté největší zajímavost, a to hezký Panzernest, zabetonovaný do malého čtvercového objektu a maskovaný nástavbou v podobě roztomilého domečku, do něhož se zezadu leze po stupačkách. Dál je u hráze velká plechová garáž, v níž býval nastálo umístěn celý tank (mohl to být buď Sherman, nebo italský tank M15/42 z 2. světové války), ale dnes v ní parkuje zemědělský stroj. Dalším objektem je velký velitelský srub, v jehož nejvyšším místě je zakrytá šachta pro pozorovací zvon. Ten zřejmě nikdy nebyl osazen a podle typické šachty s otvory pro šrouby se nemělo jednat o obvyklý typ zvonu, ale nějaký poválečný typ. Vedle šachty lze odklopit poklop a slézt do objektu nouzovým východem. Uvnitř je jako obvykle vše v perfektním stavu a lze si všimnout typických pancéřových dveří „lodního typu“, jakož i sklápěcího stolu a lavic z nerezu. (Nejjižnějším objektem úseku by měl být objekt pro předválečnou čtyřstřílnovou kopulí, ale k němu jsme již nestihli dojít.)

Objekt s maskovací nástavbou, pod níž je ukryta čtyřstřílnová kopule. V popředí je výstražná tabule, která byla u každého objektu. (RH)

Panzernest na protipovodňové hrázi, maskovaný zděným domečkem.

Plechová nástavba na betonovém okopu pro tank. Podle označení "M" byl vybaven pouze kulometem, mohlo se tedy jednat o tank M15/42.

San Paolo

Úsek poblíž vesnice San Paolo, asi 4 kilometry jihovýchodně od uzávěru Rosa, jsme našli náhodou. Na hrázi jsou zde tři plechové boudy (nejzápadnější z nich – 45 52 53; 12 56 33), kryjící pravděpodobně kulometné kopule a rozmístěné až překvapivě hustě. Mezi nimi je také jeden objekt s odstraněnou tankovou věží. Bohužel maskovací nástavby, které jsme obcházeli, byly dokonale zavařené, takže nebylo nic vidět. Pozitivem úseku je to, že hráz je udržovaná a tudíž lze vidět celé betonové objekty, ukryté jinde v husté vegetaci.

Zamaskovaný objekt s kulometnou kopulí, v pozadí je vidět objekt s demontovanou tankovou věží.

(O dva kilometry dál, severně od vesnice Mussons, jsou na okraji silnice před mostem vidět dva objekty s odstraněnými tankovými věžemi (45 51 33; 12 58 12). Další úsek je například na severním okraji San Michele al Tagliamento, kde je objekt na hrázi přímo u hlavní silnice (45 46 32; 12 59 32) a další objekt jsou u téže silnice směrem na jih.)

Poznámky:
(1) Věže tanků Sherman, vyzbrojené zastaralými 7,5 cm kanóny, byly přestavěny. Kanón byl demontován a přes vzniklý otvor byla navařena silná pancéřová deska se střílnou pro kulomet MG 42/59, připomínající střílny v pancéřových prvcích pevnostních objektů. Otvory pro kulomet a zaměřovač byly zaslepeny. S původní výzbrojí byly využívány pouze tanky Sherman Firefly, vybavené podstatně výkonnějším britským kanónem QF 17-pounder ráže 76,2 mm, jejich výskyt však zatím mám potvrzen pouze na severu, kde tyto věže zesilovaly původní úseky Alpského valu.
(2) Panzernest bylo německé pancéřové kulometné hnízdo o váze 1,4 t, které bylo možné snadno dopravovat na kolech, která se zasunula do otvorů na boku. Uvnitř bylo místo pro dva muže, z nichž jeden poháněl šlapací ventilátor, lafetu s kulometem a dokonce i malá kamínka. Panzernesty byly často používány v německých liniích v Itálii (například na Gustavově linii) a odtud je také získala italské armáda pro poválečné využití. Zajímavé informace o zkouškách Panzernestů v Československu najdete v článku M. Dubánka: Převozné pancéřové kopule K2 a K3, in: Novodobé fortifikace 8/2004, str. 44-51.
(3) Věže tanků M26 Pershing, byly využívány bez podstatnějších změn, neboť jejich 9 cm kanóny měly slušný výkon. V jednodušší verzi objektu byl celý tank s demontovaným motorem umístěn do zahloubeného betonového stanoviště, opatřeného případně i dalšími místnostmi. Kvalitnější verze využívala pouze samotnou věž, instalovanou na velkém objektu, který měl vlastní strojovnu s dieselagregátem, kobku na vystřílené nábojnice, několik místností pro posádku, dva vchody se schodišti a nouzový výlez s žebříkem.
(4) Objekt pochází ze stejné koncepční série rychlostavného opevnění, jako Panzernest a pancéřový objekt pro věž tanku Panther. Má tvar válce o vnitřním průměru 2,4 m a délce 3,3 m, má 7 cm silnou čelní stěnu a 4 cm silnou stěnu týlovou, tlouštka válcové části se změřit nedá, ale lze předpokládat, že horní část má nejméně oněch 7 cm a spodní je tenčí. Hmotnost objekt, který má pouze jednu místnost pro 7 osob, menší místnost na výstroj a předsíň, je v řádu několika desítek tun, takže je to pozoruhodné plýtvání materiálem. Bližší podrobnosti najdete v článku – M. Śledziński: Niemecki przewożny stalowy schron bierny – OT Stahlunterstand typ Z“, in: Infort 21 (1/2004).

Zobrazit místo Nový Alpský val na větší mapě

Nový Alpský val je dobře dostupný po dálnici přes Klagenfurt. Místy jsou objekty podél hrází viditelné už zdálky, často ale jejich hledání komplikuje zcela neprostupný porost keřů, propletených šlahouny ostružin. Pokud byste narazili na informace o opuštěném vojenském polygonu na pláži v Bibione, kde se kromě pokusných objektů nacházel i německý panzernest a vedle něj jeho poválečná italská varianta, označovaná jako „Tipo B“, pak mohu osobně potvrdit, že tato atrakce byla bohužel zcela zlikvidována a pancíře zřejmě skončily ve šrotu.

stav: červen 2010

Literatura:
C. Vermeulen: Fortweb
F. Brouwers: Feststestellungen zum MG-Panzernest, in: Fortifikation č. 21/2007
N. Short: Tank Turret Fortification, Crowood Press, Marlborough 2006
M. Tosi: il portale della Fanteria d'Arresto
Wikipedie: Vallo Alpino

Fotografie: R. Hrabčák 2010 (RH), O. Filip 2010