(Švédsko) – ostrovy Värmdo, Rindö a Vaxholm Napsal: O. Filip pancéřové forty, reduta, fort Opevnění přístupů z moře do Stockholmu se díky uspořádání terénu mohlo soustředit na poměrně malý prostor kolem ostrova Rindö, ležícího necelých 20 kilometrů od centra města. Všechny zdější pevnostní objekty se dochovaly a jsou přístupné.

Z geografického hlediska se Stockholmské souostroví vyznačuje zvláštností, která měla zásadní vliv na obranu města a velmi jí usnadňovala. Skládá z přibližně 25000 ostrovů a ostrůvků, které jsou do vzdálenosti několika desítek kilometrů od města položeny tak hustě, že jsou mezi nimi jen úzké a mělké průlivy, nepoužitelné pro větší lodě. Ty se mohly k městu přiblížit pouze dvěma plavebními kanály, klikatícími se desítky kilometrů mezi ostrovy. Obě trasy se navíc necelých 20 kilometrů od přístavu spojují v jednu. V rámci ní bylo nutné objet ostrov Rindö, a to buď z východní strany průlivem Oxdjupet, širokým pouhých 200 metrů, nebo ze západu průlivem Kodjupet, který je ještě užší, neboť se uprostřed něj nachází další ostrůvek. Výsledkem bylo, že se téměř všechna opevnění hlavního města po několik století koncentrovala na poměrně malé ploše ostrova Rindö a jeho okolí, což se v podstatnější míře změnilo až s vypuknutím 1. světové války.

Kolem roku 1549 nechal král Gustav Vasa částečně zasypat dno širšího východního průlivu, takže všechny lodě musely nadále projíždět západním průlivem Kodjupet. Na ostrůvku v něm pak dal vybudovat jednoduchá opevnění, která byla v průběhu dalších století zesilována. V roce 1612 zde byl zastaven dánský útok, v roce 1719 zdejší opevnění ve spolupráci s nepočetným švédským loďstvem odrazila útok Rusů. V letech 1833-63 proběhla na ostrůvku výstavba polygonálního fortu Vaxholm. V době svého dokončení byl však tento kamenný fort beznadějně zastaralý, což potvrdilo jeho zkušební ostřelování v roce 1872. Jelikož západní průliv již svou hloubkou nepostačoval pro velké lodě, jeho strategický význam klesl a fort se dochoval v prakticky nezměněné podobě.

I částečně zasypaný východní průliv Oxdjupet byl na začátku 18. století opevněn, a to mohutnou dělovou věží, označovanou jako fort Fredriksborg. Kolem ní byla další opevnění a na pobřeží pod ní dvě menší dělové věže, označované v dobové terminologii jako kaponiéry, z nichž se dochovala pouze severní. Kolem roku 1870 bylo zahájeno odstraňování překážek ze dna průlivu a jeho prohlubování a aby byl náležitě zabezpečen, byl v letech 1870-77 přímo na jeho břehu vybudován pancéřový fort Oskar Fredriksborg s 24 cm kanóny na výsuvných lafetách a s kasematami pro těžká děla, chráněná pancéřovými deskami, zakoupenými ve Velké Británii. Na západní straně ostrova vyrostla ještě kamenná reduta Rindö.

Na začátku 20. století byla opevnění obou průlivů zastaralá a proto zde byla zahájena výstavba moderních objektů, především pancéřových fortů. Nejdůležitějším z nich byl Byviksfortet s hlavní výzbrojí v podobě čtyř 12 cm věžových kanónů, umístěný nedaleko jen o tři desetiletí staršího pancéřového fortu Oskar Fredriksborg. Opačný břeh průlivu Oxdjupet pak byl chráněn předmostím, vybudovaným v letech 1899-1903, označovaným jako „Myttingelinjen“. To se skládalo z linie zákopů, úkrytů a překážek, zesílené pěti permanentními bateriemi a dvěma malými pancéřovými forty s věžemi pro 8,4 cm kanóny, nazývanými 3. a 5. baterie (nebo též Myttingefortet a Vretafortet). U průlivu Kodjupet, jen několik set metrů od fortu Vaxholm vyrostl další pancéřový fort, označovaný jako 12. baterie, se čtyřmi věžemi pro 15,2 cm kanóny.

Ostrov Värmdon

Nejzajímavější součástí Myttingeské linie jsou oba pancéřové forty. K fortu 3. BATTERI (Myttingefortet) (59 23 58, 18 27 39) dojdete po lesní cestě ze silnice, která těsně před tím odbočuje z hlavní komunikace. Masiv fortu se dá obejít příkopem, vylámaným ve skále, všechny vstupy i střílny kaponiér jsou však pečlivě zabetonované. Po zmíněné silnici pak můžete pokračovat dál, odbočit doprava a dojet až k otevřené bráně, kudy vede cesta k fortu 5. BATTERI (Vretafortet) (59 24 16; 18 27 13). Situace je u něj zcela stejná, jako u předchozího fortu, takže na jeho prohlídku stačí přesně tolik času, za kolik obejdete příkop.

(Z otevřených baterií Myttingeské linie je nejzajímavější 7. baterie pro čtyři 12 cm kanóny, která se nachází 200 metrů severozápadně od věžového fortu Fredriksborg. Je postavena v poněkud solidnějším provedení a má pancéřový pozorovací zvon. Jako jediný objekt linie by měla být v budoucnu zrekonstruována.)

(Nad pobřežím se nachází fort FREDRIKSBORG (59 24 01; 18 26 32), charaktaru velké montalembertskě věže. Dnes je věž opravená a zastřešená. Hned pod ním se dochovala jedna ze dvou obdélníkových věží s dělovými střílnami. Přímo u objektů jsme nebyli, ale dají se dobře fotit z protějšího břehu od fortu Oskar Fredriksborg.

3. Batteri: původní mřížová vrata v průchodu do příkopu fortu.	3. Batteri: malá oboustranná betonová kaponiéra, zapuštěná do skály. V nedávné době byly zazděny střílny i vstup. (RH)	5. Batteri: typický příkop pancéřového fortu. Vpravo je masiv fortu s dveřmi, vlevo zazděný vstup do prostor v kontreskarpě. (RH)
Kanón Bofors m/1885 ráže 12 cm v expozici muzea Vaxholm. Dvěma kanóny tohoto typu byla původně vyzbrojena 7. baterie Myttingeské linie.	Severní dělostřelecká věž pod fortem Fredriksborg, vybudovaná začátkem 18. století.	Otočná věž pro 8,4 cm kanón v muzeu Vaxholm. Tyto věže byly hlavní výzbrojí pancéřových fortů 3. Batteri a 5. Batteri. (RH)

Ostrov Rindö

Pancéřový fort OSKAR FREDRIKSBORG (59 23 55; 18 26 07) se skládá ze spodní části na břehu průlivu s mohutnými pancéřovými deskami se střílnami pro těžké kanóny a z horní části, kde byly umístěny tři 24 cm kanóny m/96A na výsuvných lafetách⁽¹⁾ a další zbraně v otevřených postaveních za betonovými předprsněmi. Obě části jsou propojeny podzemní chodbou, vyraženou ve skále a z obranného hlediska tvoří jeden celek, neboť je obklopuje souvislá eskarpa. V roce 1942 byly 24 cm kanóny přemístěny do baterie Jarflotta (označení „JF“) a zde byly upraveny na běžnou lafetaci. Přímo k parkovišti u dolní brány fortu snadno dojedete po pobřežní silnici od přívozu. Zvenku je kromě pancéřový desek k vidění především čelní příkop s pěknou kaponiérou a oboustranná kaponiéra se vstupem v nejvýše položené části fortu. V době naší návštěvy probíhala v objektu rekonstrukce a dovnitř jsme se nedostali. Před fortem je vystavena hlaveň 24 cm kanónu a torzo hlavně stejné ráže. O něco dál je ještě torpédová stanice, ale z ní zůstaly jen zazděné portály ve skále, betonový pruh pro transport torpéd a betonový výstupek na nábřeží, kde byla volně umístěná torpédová roura.

Velký pancéřový fort BYVIKSFORTET (59 23 59, 18 25 39), označovaný též jako 8. baterie, byl vybudován v roce 1902. Dostanete se k němu buď z pobřežní cesty, nebo ze silnice stoupající kolem týlu fortu Oskar Fredriksborg, od něhož je vzdálen jen asi 400 metrů. Fort byl vyzbrojen čtyřmi věžemi m/97A pro 12 cm kanóny m94/D a třemi věžemi pro 5,7 cm kanóny. Všechny věže pro 12 cm kanóny byly přemístěny do baterie Lidö (označení „LI“), dokončené v roce 1941, v minulých letech byly demontovány a tři z nich uskladněny před fortem Oscar Frederiksborg, kde však už při naší návštěvě nebyly (můžeme doufat, že vzhledem k plánům na rekonstrukci fortu nebyly sešrotovány, ale jsou někde ve skladu). Fort lze obejít příkopem, všechny vstupy jsou bohužel zabetonované. Neobvyklým prvkem je vstupní brána, která prochází jednou z kaponiér a navíc skrz ní vedou koleje. Podle jejich vzhledu pravděpodobně nejde o součást dopravního systému, ale pouze o trasu pro pojízdný světlomet, případně nějaký lehký kanón.

Polygonální reduta RINDÖ (59 24 22; 18 22 02) je na pahorku naproti fortu Vaxholm. Odbočka z hlavní silnice je značená a přímo u brány reduty je parkoviště. Okolí je vyčištěné a nádvoří je volně přístupné, pěkná je především kaponiéra.

Přímo pod redutou, ve vzdálenosti necelých 100 metrů, je pancéřový fort 12. BATTERI, který byl vybaven čtyřmi věžemi 15,2 cm tornlav m/1900A pro výkonné 15,2 cm kanóny m/98B. Věže byly na konci 30. let demontovány, tři z nich přemístěny na ostrov Öja, kde jsou dodnes, čtvrtá je vystavena nedaleko baterie u pevnosti Vaxholm. Abyste se k fortu dostali, je nejlepší dojet po úzké silnici od přívozu přímo do příkopu fortu, kde se dá zaparkovat, neboť silnice jím prochází. V nejnižším místě eskarpy se dá vylézt na masiv fortu a prohlédnout si nejen zabetonované šachty po věžích, ale i dva lehké pozorovací zvony obdélníkového tvaru, které se zde výjimečně dochovaly. Podobně jako ostatní moderní forty zde bylo postavení pro pěchotu s betonovým parapetem, do něhož byl přístup odolným východem z fortu. Příkop se dá bez problémů projít, ale všechny vstupy do fortu jsou jako obvykle zabetonované. Od přívozu pod fortem jsou skvělé výhledy na pravý bok fortu Vaxholm s vystavenými otočnými věžemi.

Oskar Fredriksborg: oboustraná kaponiéra se vstupní bránou do horní části fortu. (RH)	Oskar Fredriksborg: detail pancéřové desky se střílnou pro těžký kanón. Tvar střílny je typický pro britské pancíře. (RH)	Oskar Fredriksborg: čelní příkop fortu nad kasematami pro kanóny. Za průlivem Oxdjupet je severní dělová věž a starý fort Fredriksborg. (RH)
Byviksfortet: brána do fortu, procházející oboustrannou kaponiérou. Kolejnice pravděpodobně složily pro světlomet. (RH)	Příkop reduty Rindö s kaponiérou. Je vidět velké množství střílen pro pušky v eskarpě reduty a cihlový hlavní trakt v pozadí. (RH)	12. Batteri: jeden z lehkých pozorovacích zvonů. V pozadí je hlavní trakt reduty Rindö.
12. Batteri: strop fortu s parapetem pro pěchotu, pozorovacím zvonem a šachtami po demontovaných věžích pro 15,2 cm kanóny. V pozadí je průliv Kodjupet.

Ostrov Vaxholm

K fortu VAXHOLM se dostanete jedině z ostrova Vaxön. Z ostrova Rindö je tedy nutné nejprve dojet velkým bezplatným trajektem na Vaxön, zaparkovat a dojít k přístavišti (59 24 10, 18 21 20), odkud na Vaxholm v krátkých intervalech jezdí placená loď. Vstupné se platí pouze do muzea, dvory fortu s výstavou nejrůznějších děl jsou volně přístupné. Většina těchto děl jsou pevnostní kanóny z fortů a otevřených baterií. Další děla, především stacionární verze rychlopalných kanónů, jsou na terase, přístupné ze dvora. I na prostranství před pevností je vystaveno několik děl a hlavní z pobřežních baterií, ovšem bez popisků. Nejzajímavějšími exponáty jsou čtyři otočné dělostřelecké věže. Všechny jsou koncepčně shodné typy z přelomu 19. a 20. století, konkrétně se jedná o věže pro kanóny ráží 5,7 cm, 8,4 cm, 12 cm a 15,2 cm⁽²⁾. V době naší návštěvy byla informační tabulka pouze u největší z věží, určené pro 15,2 cm kanón m/98B. Ta by měla by pocházet z fortu 12. Batteri na opačné straně průlivu, ovšem mezitím si přes půl století pobyla mimo fort, stejně jako vystavená věž pro 12 cm kanón, která pravděpodobně pochází z fortu Byviksfortet. Vedle nich jsou ještě dvě převozné kulometné věže (silně podobné německým dělovým věžičkám „fahrpanzer“), které byly vyzbrojeny kulomety Hotchkiss a mimo jiné byly použity i na Myttingeské linii.

Pohled na pravý bok fortu Vaxholm z přístaviště poblíž fortu 12. Batteri. Hranatá budova s náspem na střeše je pancéřová kasematní baterie. (RH)	Jedna z kaponiér fortu, před níž je předsunuta zeď s pěchotními střílnami. V popředí je expozice dělových hlavní, demontovaných z opevnění. (RH)	Dodatečně postavený traditor. Pancéřové desky ve střílnách chybí a jsou nahrazeny okny.
Hlavní dvůr fortu s výstavou dělostřelecké techniky. Věž uprostřed je nejvyšší budovou fortu. (RH)	Dvojice vystavených houfnic, které sloužily pro pobřežní obranu. (RH)	Expozice pancéřových věží: pro 5,7 cm kanón, 8,4 cm kanón, 12 cm kanón (Byviksfortet) a 15,2 cm kanón (12. Batteri). (RH)
Detail věže pro 12 cm kanón. Otvor v zadní části věže pravděpodobně sloužil pro manipulaci s vloženou cvičnou hlavní menší ráže. (RH)	Převozné pancéřové věžičky pro 6,5 mm kulomety Hotchkiss m/1900 v expozici muzea. (RH)

Poznámky:
(1) Kanóny na výsuvných lafetách byly instalovány do pevnostních objektů v poslední čtvrtině 19. století, a to až na výjimky pouze v USA, Velké Británii a jejich koloniích. Základním principem bylo využití zpětného rázu kanónu k jeho zasunutí pod hranu barbety, kde byl chráněn před přímou palbou a snáze se nabíjel. Po nabití byly povoleny brzdy a protizávaží zvedlo kanón do horní polohy. Nevýhodou ve srovnání s běžnými kanóny byla značná složitost lafety, menší rychlost palby a nemožnost dosažení velké elevace, což omezovalo dostřel. Rychlost palby a dostřel se postupně staly klíčovými parametry, což spolu se zranitelností zbraní letectvem odsunulo výsuvné lafety do historie. Ve Švédsku byly výsuvné lafety (självsänkande vallavettage) použity zřejmě jen pro 24 cm kanóny, a to starší verze ve fortu Oskar Frederiksborg (dva kanóny m/96 na lafetě m/96) a modernější ve fortu Oscar II (dva kanóny m/04 na lafetě m/04).
(2) Ve švédském opevnění byly před 1. světovou válkou instalovány pevnostní otočné věže pro 5,7 cm, 8,4 cm, 12 cm a 15,2 cm kanóny a pro 15,2 cm houfnice. Věže pro kanóny byly koncepčně podobné a lišily se především velikostí. Byly nevýsuvné a měly kruhový vrchlík s mírně vyčnívající částí, v níž byl otvor pro hlaveň kanónu a zaměřovač. Pouze věže pro houfnice měly pravidelný tvar bez výstupků. U většiny velkých věží je v literatuře uváděno označení „Chatillon“ což by svědčilo o dovozu z Francie, mohlo se však jednat i o licenční výrobu. Malé věže produkovala (alespoň zčásti) švédská zbrojovka Finspång. Výzbroj věží byla každopádně z produkce švédské zbrojovky Bofors. Existovaly minimálně tři typy věží pro 12 cm kanóny (m/97A, m/02 a m/03), dva typy věží pro 15,2 cm kanóny (m/1900A a m/03) a věž m/04C pro 15,2 cm houfnici. Každý typ věže měl mírně odlišný tvar a jiný vzor zbraně (v závorkách jsou uvedeny vzory věží, nikoli děl). Konstrukční specialitou je použití vyčnívající pozorovací věžičky u nejnovějšího vzoru věže pro 12 cm kanón. Kromě pevnostních věží byly používány i demontované lodní věže, které ovšem neměly zdaleka takovou odolnost jako věže pevnostní.

Popsané lokality, pokud už jste poblíž Stockholmu, jsou velmi dobře přístupné. Navíc se díky cestě přes ostrovy úplně vyhnete průjezdu hlavním městem. Průlivy Oxdjupet a Kodjupet nejsou problém, neboť auta přes ně převáží bezplatné trajekty. Kempy jsou na ostrově Värmdon. Moderní pancéřové forty jsou zajímavé spíše pro představu, jinak si je bohužel prohlédnete za pět minut, protože se dají jen obejít příkopem. Výjimkou je 12. Batteri, kde se dostanete na střechu se zvony. Ke všem objektům je na webu překvapivě malé množství informací, o moderních pancéřových fortech a jejich otočných věžích není k nalezení téměř nic. Kromě základních historických fakt z Wikipedie a samozřejmě poznatků z terénu tedy bylo čerpáno z různých útržků informací v internetových diskusích, z materiálů úřadu pro správu nemovitostí a podobně.

stav: srpen 2010

Foto: R. Hrabčák 2010 (RH), O. Filip 2010

Literatura:
L. Högberg, J.E. Ohlsson: Militär Utflykt, Fort&Bunker 2006
Wikipedia: Fredriksborg
Wikipedia: Vaxholms fästning